FAQ - nejčastější otázky

aneb začínáme s chovem

Protože se některé dotazy stále opakují, připravila jsem pro vás souhrn nejčastějších dotazů, na které hledá začínající chovatel odpovědi :)

1) Proč potkánka?

• Pokud uvažujete o pořízení zvířátka, které bude chytré, aktivní a mazlící, jste na správném místě. Potkánek se při troše péče může naučit přiběhnout na zavolání, být čistotný, dokonce může běhat agility (samozřejmě v menší velikosti :)) a jak už jsem řekla, je i velký mazlík, hravý a v neposlední řadě inteligentní.
• Na druhou stranu musíte počítat s určitou pořizovací cenou zvířátka, vybavení pro něj, samozřejmě také případný veterinář něco stojí. Někomu také může dělat problém „značkování“ potkánků, které obvykle ale po čase ustane. Protože potkan za den přijme velké množství tekutin, stačí případnou „kapičku“ jen otřít, nic není cítit. Značkování si osobně vysvětluji jako potkaní náklonnost, líbíte se mu a má Vás rád… (u cizích to totiž nedělá, pokud mu něčím nejsou mooc sympatičtí)

2) Zverimex x Chovatelská stanice?

• Výhodou zvířátka ze zverimexu je jistě jeho nízká pořizovací cena, tím ale pozitiva končí. U zverimexového potkana si nejste jistí zda nedocházelo ke krytí příbuzných jedinců, nevíte možné zdravotní problémy, které se vyskytly u rodičů a dalších předků. Z horších zverimexů si můžete donést potkánka moc mladého na odstav (odstavují se až ideálně v 5ti týdnech), neochočeného, kousavého, se špatnou imunitou nebo dokonce s nějakými kožními parazity. Bohužel se i stává, že prodavačka nepozná pohlaví a k Vašemu samečkovi Vám prodá samičku… Případně dostanete samičku v očekávání, do týdne dvou Vás pak překvapí pískání z klece a o zábavu (hledání domova pro klidně 16 miminek) máte postaráno.
• V dobré chovatelské stanici máte jistotu, že dostanete zvíře ve výborné zdravotní kondici, ideálně se můžete i podívat na jeho maminku a celkové podmínky, ve kterých jsou chováni. Můžete si být jistí že potkánek bude od malička „vymazlený“, zvyklý na kontakt s člověkem a díky pečlivému výběru rodičů i dobré povahy. Z rodokmenu se pak dozvíte o jeho předcích a od chovatele máte obvykle poradenství kdykoli ho budete potřebovat. Hlavní cíl chovatelských stanic je pak eliminace nemocí, hlavně zhoubných nádorů, upevnění zdraví, prodloužení věku potkánků…

3) Co ovlivňuje cenu potkana a kolik bude stát jeho chov?

• Cenu potkánka ovlivňuje jeho barva, tvar oušek, typ srsti, importovaní rodiče, jedinečnost zvířete a další drobnosti. Obvykle se cena pohybuje od 300 Kč výše, pokud se někomu tato cena zdá přemrštěná, doporučuji radši žádné zvíře nechovat – platíte přeci za kvalitu a kvalitní chov není levný, viz předchozí bod…
• V některých stanicích navíc dostanete při odběru dvou a víc potkánků slevu, protože není nic lepšího, než když sourozenci zůstanou spolu :)
• Celková pořizovací cena potkaní výbavy se může pohybovat od několika stovek až po tisíce, záleží jen na vás… Na klec počítejte cca 500 – xxxx Kč; miska, napáječka, domeček, pelíšek…cca 200 Kč; podestýlka cca 50 – 200 Kč; krmení kolem 50 – 200 Kč
• Je nutné počítat i s možným veterinárním ošetřením, kontrola stojí obvykle 100 – 150 Kč, složitější léčba se může dostat ke hranici 500 Kč, jednoduchá operace pak stojí 1000 Kč a výše…

4) Kolika let se potkánek dožívá?

• Věk potkana se obvykle pohybuje mezi 2 – 3 lety, dožít se ale ve výjimečných případech může i více jak tří let…

5) Je potřeba potkana odčervovat nebo očkovat?

• Ne, potkani se pravidelně neočkují ani neodčervují.

6) Jak je to s chovem potkánků u alergiků?

• Záleží na mínění vašeho alergologa, já trpím na alergie od mala a potkaní srst mi nevadí… Jako u koček nebo psů i mezi potkany existuje vyšlechtěná varieta „sphynx“, tedy potkan téměř bez srsti, který je vhodný i pro alergiky (za předpokladu, že máte alergii jen na srst)…
• To že vám samotné zvířátko nevadí, ještě neznamená, že bude vše v pořádku – pozor je třeba dát např. i na prach z pilin/hoblin, z moči, seno atd. a chov podle toho přizpůsobit. Ještě jednou proto pro jistotu zmíním – PORAĎTE SE SE SVÝM ALERGOLOGEM.
• TIP: zajděte za nějakém kamarádem s potkany na návštěvu, případně se zkuste domluvit s nějakou stanicí…

7) Rodokmen, VP nebo PP?

• VP znamená „výpis předků„, obvykle ho dostanete pokud jeden z rodičů má nestandardní znaky („špatný“ blazed na hlavě atd.) – tedy zvíře, které se neregistruje. Protože ale nese pěknou barvu, znak, má dobré zdraví nebo je jinak výjimečné, zařadí se do chovu. Vrh sice není registrovaný pod klubem, ale pravost údajů ve VP si můžete velice snadno ověřit z rodokmenů rodičů… Pod ČKP se dobrovolně evidují i tyto Výpisy předků. V druhém případě dostanete VP od stanice, která není registrovaná – ani nemůže oficiální průkaz původu vydávat, v tomto případě bych si zvíře nevzala, to že není stanice registrovaná, není úplně ideální stav. Jde nám přece o zlepšení chovu, ne o podporu množitelů, kteří vám dají kus papíru, protože to je zrovna „in“ a za mládě pak mohou chtít o stovku víc… Falšování „výpisů“ bylo v minulosti také zvykem, „nechs“ dala k mláděti rodokmen stažený z webu chs. Poslední varianta, kdy zvíře dostane VP, nastává v případě, že chovatelská stanice např. nakryje svojí samici s registrací samcem, který je registrovaný pod jinou autoritou (případně opačně – jedno zvíře má zkrátka registraci „jinde“). Např. pod zahraničním klubem. Vrh tedy může být perfektní, nárok na PP ČKP ale nemá. Uznávání registrací je momentálně hudba budoucnosti, záleží na vzájemné domluvě mezi chovatelskými kluby a nestojí jen na ČKP. Nejlepší je zeptat se narovinu chovatele, proč je jeho vrh s VP.
• PP je „Průkaz původu„, který může vydávat jen registrovaná chovatelská stanice, vrh je zapsán pod klubem. Znamená to, že oba dva rodiče byli registrovaní, byli uznáni jako přínos do chovu. Vrh byl schválen poradcem chovu.
• Rodokmen je pak klasický výpis předků (součást VP i PP), u potkánků se klasicky uvádí tři – čtyři generace, dopátrat se ale dají i další :)

8) Kluka nebo holčičku, jednoho nebo více (náročnost na čas)?

• Základní pravidlo zní: VŽDY SI POŘIZUJTE MINIMÁLNĚ DVA POTKANY! Druhé základní pravidlo: DVA POTKANY STEJNÉHO POHLAVÍ!
• Kluci jsou cca do půl roku, tedy v potkaní pubertě, velmi akční, hraví, doslova provokují ke hře… Pak se pomalu začínají uklidňovat, stávají se z nich mazliví plyšáci. Osobně doporučuji hlavně pro děti spíše samce, půlkilový samec je pro malé dítě ideálním zvířetem – bude mazlivý, bude si hrát, snese i nepříliš něžné uchopení, aniž by hrozilo kousnutí. Dobře vychovaný potkan by ani nikdy kousnout neměl… (Přesto je samozřemě nutný dozor rodičů!) Ještě zmíním, někdo má problém s potkaními „kuličkami“, i to bývá argument, proč raději holčičku. Také počítejte s tím, že samec může dosáhnout váhy i 800-900g, bude ho tedy pořádný kusanec :) Není pravda, že by samci byli víc cítit nebo byli větší prasátka, pokud máte vhodnou podestýlku, kluky naučené čistotě, cítit bude maximálně testosteron – „chlapská vůně“, pro mě je třeba naprosto úžasná :)
• Holčička je naopak akční hravé zvíře, se kterým se nudit rozhodně nebudete. Věkem se samozřejmě také malinko uklidní, ale většinou jim „akčnost“ vydrží celý život. Velikostí jsou samozřejmě menší. Jejich program je narozdíl od toho „chlapského“ pestřejší, lítají po kleci, zařizují si pelíšky, zatím co samce na procházce bude zajímat spíš váš gauč, holčičky prošmejdí co se dá, ideálně si do klece zatáhnou vaše ztracené ponožky, obal na mobil (nebo rovnou celý mobil), tužku nebo cokoli, co by se jim mohlo podle jejich názoru mohlo „hodit“.
• DOPORUČUJI: Pořiďte si hned na začátek dvě zvířata stejného pohlaví (popř. jedno, co nejdříve druhé). Na celkových nákladech to nebude téměř znát, jen trochu krmení navíc a pořizovací cenu potkana. Odměnou vám budou spokojená zvířata, která můžete bez problémů nechat celý den doma a nemusíte mít výčitky, že se „jedináčkovi“ nikdo nevěnoval. Dva potkani se i bez vás zabaví, pohrají si, budou se ze začátku méně bát nového prostředí, zvlášť když si vezmete sourozence. Naopak pověra že budou méně mazliví, je zcela lichá. Např. všichni naši potkani jsou mazlíci, stačí otevřít klec a hned se jdou přivítat, pomazlit a proběhnout… Platí jednoduchá úměra – čím víc potkánků pohromadě, tím líp ;)

9) Potkánka už mám, můžu mu pořídit kamaráda?

• Záleží na věku zvířete. U mladších potkánků by do půl roku věku při postupném seznamování neměl být problém, u starších zvířat záleží na povaze a výchově jedince. U samic bývá seznamování lehčí než u samců, ale najdou se i výjimky. Obecně bych řekla že platí, že každá zvířata se dají seznámit, jen to chce čas a trpělivost (i dva dvouletí samci mi po pár dnech postupného seznamování přijali mládě, pak druhé…takže, opravdu to jde :)
• Základem je obě zvířata postupně seznamovat v neutrálním prostředí (postel, křeslo…), pokud se vzájemně respektují, můžete je zkusit dát do vyčištěné klece (bez pachů, potkani si vytvoří společné území…). Menší šarvátky jsou v pořádku, potkani si musí vyřešit hierarchii, pokud ale praní přesáhne rozumnou míru (jedno ze zvířat evidentně moc piští, dokonce teče krev…) okamžitě zasáhnout, dominátora zpacifikovat.
• Problém může vzniknout, když se snažíte dát druhé zvíře např. k potkanovi, který žije celý život sám. Rok a půl stará samice si jednoduše nemusí nechat vysvětlit, že jí bude lépe s potkaním prckem, je jí dobře s vámi, tak jak je zvyklá. Může ho proto i zranit, nemůže za to, „brání se“… Jednoduše ztratila schopnost potkaní socializace. Není to ale podmínkou, přesto pokud jste v takové situaci, připravte si přepravku nebo druhou klec, kdyby seznamování nevyšlo. V horším případě může mládě zůstat samo a časem k němu pořídíte druhé, vy budete mít tři spokojené potkánky, jen ve dvou klecích. A to přece není tragédie :)
• ČLÁNEK O SEZNAMOVÁNÍ POTKANŮ, NAJDETE ZDE.

10) Klec nebo akvárium?

• Nejsem odpůrce velkých akvárií, ale klec je v mnoha ohledech daleko lepší. Lépe větrá, nabízí více možností k upevnění hraček, pater a hamaků, lépe se po ní šplhá…
• I na akvárium je ze začátku možné dodělat třeba nástavbu z pletiva, později si pořídit klec…
• VÍCE INFORMACÍ OHLEDNĚ BYDLENÍ NAJDETE ZDE.

11) Čím ho mám krmit?

• MNOHO INFORMACÍ O KRMENÍ A I NĚJAKÉ TIPY A „POTKANÍ RECEPTY“ NAJDETE NA STRÁNKÁCH NĚCO NA ZUB.

12) Jak začít s výchovou malého potkánka?

• Než si malého potkánka donesete domů, je důležité přichystat mu klec. Bude pak méně stresovaný, když ho rovnou vypustíte do kompletně vybavené klece. Přestože jsou miminka zvyklá na kontakt s člověkem od malička, musí si na vás nejdříve zvyknout. Pomalu mu dejte očichat ruku, vemte si ho do klína a nechte zkoumat nové „okolí“, většina prcků je ale schopná vám hned první den usnout v rukávu nebo za krkem… :)
• Drobné „okousávání“ ruky je naprosto v pořádku, potkánek nekousne, jen musí prozkoumat co že to vlastně je nového… Ideální chvíle mu i vysvětlit, co se kousat nesmí – např. když zkusí okousat mobil, jemně ho odstrčit, jakmile se vrátí, opět odstrčit… Stejně postupovat u kabelů atd…
• Malí potkaníci jsou také velmi hraví, připomínají malé kotě, štěně… Je to doba, kdy si s nimi užijete nejvíc legrace :)
• Další info o výchově najdete ZDE.

13) Obracet nebo neobracet potkany při výchově na záda?

• Zodpovědět tuto otázku není lehké…praxe z posledních let se k obracení přiklání, ALE. Za sebe můžu říct, že jsem nikdy s žádným svým samcem problém neměla, ale cíleně jsem je nikdy neobracela…protože i při hraní, blbnutí a běžné manipulaci dochází k obracení na záda naprosto přirozeně (ehm, „pusinka na bříško“… :D). Velmi podnětný je příspěvek Marie „Grove“ Hájkové:
• „Vychovat potkaního samce, se kterým cloumá puberta a chová se dominantně, lze i BEZ všude (mnohdy i bez jakýchkoliv zkušeností) zmiňovaného otáčení na záda. Tuto metodu rozhodně nelze jednoznačně doporučovat, každé zvíře je jiné, psychicky slabšího může vyděsit a dominantního ještě více naštvat. Kdysi jsem dostala ročního agresivního samce a tuto metodu jsem také vyzkoušela a bohužel jsem situaci ještě více zhoršila. Začal se mě bát a nenáviděl mě. Podotýkám, že jsem byla opravdu důsledná, na zádech jsem ho držela desítky minut v očekávání, že se podvolí a uklidní. Neuklidnil, byla bych ho musela zabít. Pak jsem začala postupovat jinak a stal se z něj postelový plyšák. Trvalo ale dlouho, než jsem škody napáchané metodou násilného držení na záda napravila. Od té doby jsem ji už nikdy nepoužila a s každým potkaním samcem jsem vyšla v dobrém, přestože někteří z nich byli odložení jako kousaví.“

14) POMOC! Můj potkánek začal kousat!

• I to se bohužel stává, důvodů může být více. Samice s mláďaty, která se z andílka změnila na matku s velkým M,  odmítá pustit majitele k hnízdu, a to i za cenu štípanců, kousanců… Tato situace se většinou srovná po dvou týdnech věku mláďat, kdy mimča začínají otvírat oči. Další dvě varianty jsou obvyklejší spíše u samců – vrozená agrese (v ušlechtiléch chovu spíše zázrak, kryjeme zvířata s dobrou povahou) a agrese získaná. V druhém případě se nejedná ani tak o agresi, jak chování laici rádi nazývají, ale spíše o nezvládnuté chování potkana, za které může primárně majitel. Potkan může mít díky němu pošramocenou psychiku, případně si ho majitel nechal „přerůst přes hlavu“, např. jedináček si pak na svém majiteli párkrát zkusí, že „alfa“ by mohl být on a je vymalováno…
• K tomuto tématu velmi doporučuji přečíst následující články:
  • Výchova a ochočení
  • Ochoč si mě, prosím!

  Pro porovnání, jakým směrem se nyní vyvíjí výchova potkanů, se můžete podívat pro srovnání na starší články. Nedoporučuji se ale jimi doslova řídit, jsou v dnešní době již překonané.

  • Jak z potkana vychovat mazlíčka?
  • Co dělat, když Váš potkan začne vystrkovat růžky?
• Pokud se chování myšáka nelepší, naopak se horší a vy si už opravdu nevíte rady…existuje u nás ještě „poslední naděje“, Marie „Grove“ Hájková, které tímto velmi děkuji za možnost tady na ni uvést kontakt. Paní Hájková je dlouholetá chovatelka, která se přímo zabývá převýchovou „problémových“ jedinců, na míru je schopná poradit, jak „uzdravit“ kousavého myšáka. Pokud se rozhodnete, že už si opravdu nevíte rady, kontaktujte ji na: MarieHajkova@seznam.cz, stručně popište svůj problém – kdy nastal, jak se vyvíjel a jaká je současná situace, uveďte stáří a původ potkana, přidejte telefonický kontakt na sebe.

15) Můj potkánek má „krev“ (porfyrin) u očí, nosu…?

• Ve většině případů se nejedná o krev, ale o červené barvivo porfyrin tvořící se u nosu nebo očí potkánů. V menším množství se nejedná o nic vážného, potkánek si ho očistí sám.
• Ve větším množství signalizuje nějaký zdravotní problém (nastydnutí, zranění…), pokud nevíte proč se porfyrin objevil, zajděte okamžitě na veterinu.
• Porfyrin se může vyskytovat i u starých jedinců, z čumáčku ho stačí očistit vlhkou vatičkou, oči pak vytřít vatičkou navlhčenou kapičkami do očí.
• Článek o porfyrinu najdete ZDE.

16) Může potkan čokoládu?

• Rozhodně NE. To že potkan občas někde okouše kousek čokolády a nic se mu nestalo, ještě neznamená, že mu nevadí. Viz odpověď Vetox týmu brněnské veterinární fakulty na tuto otázku.
• Autor: VETTOX tým Přidáno: 21.1. 2011 18:21
  Dobrý den.
  Čokoláda může být nebezpečná i pro potkana, stejně tak i pro další živočišné druhy, byly popsány nežádoucí účinky teobrominu u koní, krav, prasat i slepic. Narozdíl od psů, kteří jsou k otravě velmi citliví, ale u těchto zvířat otrava málokdy končí smrtí. U člověka čokoládu za toxickou nepovažujeme, i když u jedinců se srdečními vadami, hlavně u starších osob, byly nežádoucí účinky na srdce také pozorovány.
  Riziko otravy u potkana není velké, pokud sní zvíře např. jen půlku čtverečku mléčné čokolády jako pamlsek, i když vyloučit se to úplně nedá. Samozřejmě ale existuje vysoké riziko úmrtí, pokud takovéto drobné zvířátko sní té čokolády třeba polovinu tabulky. Podle údajů z literatury je smrtelná dávka pro potkana asi 800-1000 mg/kg.
  U potkanů se ale při pravidelné konzumaci malých množství teobrominu objevují jiné nežádoucí zdravotní efekty, a to u samců poškození varlat .
  S pozdravem VETTOX tým.

17) Je tea tree oil toxický?

• Osobně ho běžně používáme k ošetření povrchových ranek, škrábanců a k léčbě počáteční formy svrabu. Vykazuje výborné účinky. Přesto se už stalo, že chovatelka „díky“ špatnému užití předávkovala svého potkana, následkem otravy zemřel. Výjimečně může mít potkan na TTO i alergii, je znám také jeden případ. Přestože zatím u TTO jsou známé jen 2 případy, kdy nastal problém (teoreticky jen jeden, nepočítám-li předávkování…), je někdy neprávem odsuzován… Níže odpověď z brněnské VFU:
• Autor: VETTOX tým Přidáno: 15.2. 2011 09:32
  Dobrý den.
  K tea tree oil se z hlediska toxikologie ví, že je nezbezpečný a toxický pro kočky a také bylo popsáno několik otrav u malých dětí. Často se na přípravky objevují alergické kožní i celkové reakce.
  Obecně u zvířat i lidí je nutno dbát na to, aby látka nebyla požita vnitřně (aplikace na sliznice dutiny ústní u člověka by měla být v nejmenším možném množství a používání krátkodobé). Při vnitřním užití je nástup rychlejší a otrava může mít špatný průběh. Objevují se (popsáno z různých zdrojů, nemusí se objevit všechny příznaky) – porucha koordinace, svalová slabost, deprese, pokles teploty, poškození jater a eventuálně kolaps se smrtí. Smrt byla zatím ale v odborné literatuře popsána jen u koček.
  U zevního podání dochází díky dobré rozpustnosti účinných látek v tucích k přestupu přes kůži i do hlubších tkání, a někdy to při vyšších dávkách nebo potírání velké plochy kůže může vést k celkovým příznakům otravy.
  Ještě další nebezpečí u čajovníkového oleje tkví v tom, že na slunci (UV záření), dochází k rozkladu účinných látek na různé metabolity, které mohou být také škodlivé a ví se o nich, že alergizují kůži. Takže je nutno přípravky skladovat správně, a to v temnu.
  Čajovníkový olej se nedoporučuje aplikovat na kočky, březím zvířatům, mláďatům, či oslabeným jedincům. Také nikdy ne na velké otevřené rány – zde by mohlo dojít k vstřebání do oběhu přes ránu a k otravě. Pokud byste zaznamenali jakékoliv netypické projevy při aplikaci, ihned látku z kůže omyjte mýdlovou vodou, obraťte se okamžitě na svého veterinárního lékaře a přípravky na bázi tea tree oil už nepoužívejte.
  S pozdravem VETTOX tým.